Jedna z nejstarších etap ve vývoji indického náboženství je bráhmanismus. Dalším stupněm je hinduismus, který se v Indii objevuje okolo roku 1500 př.n.l. Avšak až později byli sepsány védy, které stanovily příznačné předpisy. A trvalo skoro tisíciletí, než se ve společnosti objevily náznaky kast. V 6. století př.n.l. se objevují kritici hinduismu Mahávíra a Buddha. Mahávíra je zakladatelem džinismu. Buddha buddhismu, který se ujal lépe. Na rozdíl od jiných náboženství se Buddhův odkaz nesoustřeďuje na boha, ale na způsob dosažení nirvány.

Bráhmanismus

Učení o posmrtném životě a o převtělování duší do společenských kast. Věří se, že kastovní systém se vytvořil v těle Bráhmy prvního z trojice hinduistických bohů. Bráhmáné, kněží a učenci vznikli z úst, kšatrijové, šlechtici a vojáci z rukou, vaišjové, statkáři a obchodníci za stehen, rolníci a dělníci z nohou. Ti, kteří nepatřili do žádné z kast se nazývali nedotknutelní.V bráhmanismu vše směřuje v řadě nesčetných převtělování od rostlin až po splynutí s Bráhmou. Bráhmanismus má mnoho bohů, kteří se dělí na devas a asuras. Je domněnka, že z některých bohů vznikli hinduističtí bohové Višnu a Šiva. Z bráhmanismu vznikla jóga, která je cestou k dosažení spojení člověka a boha.

Hinduismus

Nejrozšířenější náboženství na území dnešní Indie, které vyplývá z kastovního uspořádání společnosti a jeho základem jsou védy. V hinduismu proniká učení o karmě (sanskrtský termín pro osud), reinkarnaci (znovuvtělování duše) a askezi (význam=zdržení se něčeho, odříkání si), proto bývá hinduismus označován za reformovaní bráhmanismus. Je velmi ideově nejednotný a navrací se k původním náboženským kultům, uctívání posvátných zvířat a místních božstev, ale hlavně k uctívání posvátné řeky Gangy. Významným nábožensko-filosofickým spisem je Bhagavadgíta, součást staroindického eposu Mahábhárata. Někteří zdůrazňují, že hinduismus je spíše kulturou než náboženstvím, protože nemá ani jednotnou organizaci a dogmatiku, neboť je to mnohostranná víra, ve které se zdůrazňují etické než metafyzické stránky života. Je tedy jako buddhismus naukou cesty k dokonalosti.
Pravda dostupná člověku, má být etická a musí mít pevný bod - není-li bůh, je vše dovoleno. Hinduismus má řadu náboženských sekt, ve kterých se zdůrazňuje kosmický závazný řád dharma, z něhož je vytvořeno učení o reinkarnaci. Hinduismus má tři bohy Bráhmu (stvořitel), Višnu (bůh soucitu, který zachovává) a Šivu (přísný bůh Himaláje, který je uctíván ze strachu a je nástupcem boha nemocí a smrti Rudru). Svět věcí a jevů je chápán jako májá(závoj, klam), stejně jako v buddhismu je svět relativní. To vyplývá z toho, že věci a jevy se chápou tak, jak se jeví, ne tak, jaké jsou ve své podstatě. Svět je jako jeviště iluzí zdůrazněn více v buddhismu než v hinduismu.

Buddhismus

Původně pouze etické učení, hlásané indickým princem Siddharthou Gótamou, který byl později nazýván jako Buddha (Osvícený). Podle legendy se Buddha setkal na vyjížďce s bezmocným starcem, s nemocným člověkem,pohřebním průvodem a mnichem. První tři setkání v něm vyvolala dojem životní strastiplnosti a poslední dojem životní vyrovnanosti. Po těchto setkáních začal Buddha přemýšlet o životě, z jeho přemýšlení vznikla životní filosofie, kterou pak hlásal. Její podstatou bylo zdůraznění nutnosti vyhnout se utrpení života, osvobození se z koloběhů životů a dosáhnout nirvány. Život doprovázený meditací vede k dosažení stavu osvícení zvaného boddhi a s ním spojené nirvány. Základní pravda je, že život je utrpením, které má být bez vášní, rozjímavý a dobrý vůči druhým, člověk si má stále uvědomovat pomíjivost životních hodnot.Buddhismus se stal náboženstvím až po jeho smrti. Neuznává kastovní systém, nemá kněze. Hlavními směry jsou hínajána (malá cesta) a mahajána (velká cesta), kdy se člověk zříká nirvány při jejím dosažení, aby mohl pomáhat jiným.
Původní Buddhovo učení bylo zaměřeno na cesty k dosažení nirvány a zproštěno jakýchkoli metafyzických úvah. Zdůrazňovalo nutnost osvobození se od nicotnosti života. Pozdější buddhismus směřoval k metafyzickým spekulacím o povaze skutečnosti a z učení se stávalo náboženství - Buddha se stal předmětem uctívání.
Zvláštním odvětvím buddhismu je tantrický buddhismus, založený na sexu. Důležitým představitelem buddhismu je Nagardžuna, který odmítá veškerou metafyziku a zdůrazňuje osvobození ze světa, který je jen naší představou.
Buddhistické kánony jsou děleny do dvou tříd: Kánon pali-therevady a Kánon sanskrtsko-tibetsko-čínský. Kánon pali je starší a obsahuje skutečné výroky Buddhy.

V buddhismu jsou zdůrazněny čtyři pravdy:

1. Dukha (bolest) - zlo světa vyplývající z dychtivosti po životě.
2. Trišna (žízeň po životě) - založená na nevědomosti, ve které většina lidí zůstává po celý život, a pohybu v bludném kruhu.
3. Nirvána (dosažení klidu) - stav, v němž mizí zbytečné chtění, nalezení svobody, osvobození se od života.
4. Dharma (metoda žití vedoucí k osvobození se z kola): má osm cest - dvě mentální,dvě týkající se soustředění a nazírání a čtyři činnosti.

K etickým zásadám patří: nebrat nikomu život, nebrat co není dáno, nelhat a neopíjet se.
Buddha se po sedmiletém rozjímání osvobodil z kola a dosáhl nirvány. Obsah této zkušenosti je nesdělitelný, protože slova jsou tvary světa iluzí. Pochopení buddhismu je založeno na tom, co Buddha sám prožil: z reflexe vnějšího světa člověk dospívá k sebereflexi a vnitřně se probouzí. Ze stavu umírání se dospívá k nirváně.

Nirvána

Buddhistický princip životního cíle, který je zjednodušeně definován jako stav bez potřeb, kdy duše člověka odráží pouze biologické rytmy života. Ve skutečnosti je nirvána konečné stádium reintegrace (návrat k původní jednotě, spočinutí v bohu), nikoli stav mysli - je to bytí v bohu. Nirvána není pouhý klid mysli, docílený zřeknutím se vášní, je to stav dokonalé rovnováhy vnitřní i vnější. Nirvána je spojena s poznáním, že tento svět je klam a chtění.

Petra Marečková (5.d)